Lis 20

Kdysi jsem četl mangu Full Moon wo Sagashite nějak si ani nepamatuji o čem přesně to bylo. Což je dobře, protože jsem si chtěl pustit nějakou tu starou dobrou klasiku se stejným názvem.  Nalákalo mě na to několik odkazů a zvědavost, co se z toho vyvrbí, protože jsem si matně vzpomínal, že ta manga byla dobrá. Pochopitelně jsem si to anime vychutnal v televizní kvalitě.

Celkem jsem byl i zvědavý, co vyleze z takového shoujo anime. Koukám na Sailor Moon plný nemravných narážek  a na Yume-iro Patissiere 2, na které mě nalákal konec první série. Zatím je to ale nuda, až na chytlavý opening. Teď zpátky k prozrazení děje dalšího anime. Kdo se chce na Hledání Full Moon podívat, ať se na to podívá dřív, než začne číst dál. A pravděpodobně tohle už nikdy nedočte, protože to anime má příjemných 52 dílů. Ze začátku jsem se u Full Moon smál. Šlo tam o vtipné příhody 12 leté Mitsuki, která se snaží být zpěvačkou, aby ji viděl i její Eichi-kun až z daleké Ameriky. Taková celkem zajímavá romantika s prvky magického světa shinigami. Jo, jenže pak jsem se zamyslel nad dějem. A to jsem neměl dělat. Vždyť je to pěkně kruté anime. Ty roztomilí plyšáci se mění na shinigami a v podstatě čekají, než Mitsuki umře. Koukám na anime, kde hlavní postavě, které je teprve 12, zbývá poslední rok života. A já se u toho směju jak malej. Až jsem se styděl jaký jsem to cynik.

Ze začátku se celé anime točilo kolem showbusinessu, kde se nic moc nedělo. Takuto a Meroko, oba shinigami, v podstatě plní sen Mitsuki a dělají z ní popovou (no, možná trochu rock vzhledem k jejímu hlasu) zpěvačku a přitom ji mění na Full Moon s blonďatými vlasy. Přitom holčina zažívá hnusný podrazy od Madoky, která vidí ve Full Moon svoji konkurenci.  Taková celkem klasika, ale měl jsem chuť na nějaký oldschool. Tím pádem mi ani nevadilo, že je to v podstatě o ničem. Takových podobných věcí bych nejspíš našel mraky, ale chtěl jsem to, tak to mám mít. Mimochodem, ke konci se z velké podrazačky stane super kladná postava. Přestala dělat podrazy a přestala kopat do svého čuníka. Upřímně, změna k záhadně čistě kladné postavě mi připadalo jako celkem zajeté klišé ale asi to bude i tím, že jsem tu postavu prostě neměl rád. Namyšlená, egoistická a podrazácká, zkrátka charakter. Celkově jsem však bral kapitolu s „Eichi -kun mě uslyší a já mu to řeknu“ s humorem. To zajímavé mě teprve čekalo.

Kdybych byl malá shoujo a koukal na Full Moon až do úplného konce, tak bych asi nebyla moc normální. Přecejen koukat na  něčí „poslední rok“… A čím víc se blížil konec působení Mitsuki, tím bylo i víc odkazů na její nádor v krku. Ale pořád jsem to nějak nevnímal, většinou tam jen zakašlala a jelo se dál. Tak nebylo nutné nad něčím víc přemýšlet, když to do té doby stejně nikam nespělo. A i když jela Mistuki s duo Shinigami do Ameriky za doktorem, tak stále nic. Prostě koukám na nějaké veselé shoujo anime, kde nemusím zapínat hlavu. Ale pak přišlo něco na mnohem vyšší úrovni, než jsem čekal od anime pro dívky. Jo jasně, vím, že tyhle označení nemusí vždycky korespondovat s tím pro koho opravdu jsou, ale tak nějak pojednání nad tím, jestli se Mitsuki bojí smrti mi připadalo jako celkem silný kafe na anime takového ražení.

V Americe ale byla Mitsuki taková šťastná, konečně měla příležitost osobně najít Eichiho a všechno mu říct.  Tím pádem si i splnit svůj celoživotní sen. A potom je medetashi, medetashi.  Jenže nejde akorát jeho oltář. E? Nějak jsem myslel, že se podívám na vtipný anime a tohle je teda vážně krutý. Takže se  Mitsuki dostala do depresí a byla naprosto mimo. Kdo by nebyl. Tak blízko cíle a najednou bylo všechno totálně k ničemu. Cynik by řekl, že narazil na vtip ala Sayonara zetsubou sensei.

Do toho si začal vzpomínat jeden ze shinigami, Takuto, na dobu, kdy byl ještě živý. Jenže po vzpomenutí hrozilo, že se stane duchem a bude o další postavu míň. To už vypadalo na solidní odpadávání postav. Jako vážně, kam najednou zmizela ta komedie. Ale aby to mělo ještě těžší nádech, tak byly postavy silně propojené. Meroko je zamilovaná do Takuta a Takuto je zase zamilovaný do Mitsuki. A aby se to nepletlo, tak Mitsuki si uvědomí svoje pocity k Takutovi. Meroko se tohle rozložení pochopitelně nelíbí. A tak kývne na dosti špatnou dohodu, která málem končí pádem Mitsuki ze střechy nemocnice.  Jak bych to jen řekl? Tohle už začíná být celkem ostrý. Meroko si uvědomí svoji vážně špatnou dohodu a po záchraně Mistuki jí začne podporovat. Ovšem anime si nebralo s dějem servítky dál. S Takutem to začínalo být zlé. Jeho vzpomínání rychle přispívalo k jeho proměně. Takže se shinigami Meroko i Mitsuki dohodnou, že Takuta zachrání. Takuto dostane lektvar zapomnění a postupně zapomíná všechny svoje vzpomínky při posledním koncertu Mitsuki. Prostě dojemná scéna jak blázen. Asi jsem trochu M, ale takové scény mám rád. Asi mě ovlivnily věci jako Clannad. Věta „Proč jsem tady“ byla jak nával písku do očí. Ztráta paměti Takuta ale nijak nezabrání tomu, že se nakonec Takuto v toho ducha promění. Aby Meroko zabránila jeho běsnění, postaví se mu do cesty a zachrání tak Mitsuki, které to pozoruje kousek od sebe. Tím pádem nám z postav zůstala akorát Mitsuki s nádorem a nadějí, že ji operace zachrání hlas, ale i život. Dá se říct, že jsem zas jednou podcenil nějaké anime. Tohle vážně není žádný plytký děj o ničem.

A tak se blížíme ke konci anime, na který jsem netrpělivě čekal. vůbec jsem přitom neodhadoval jak to dopadne. To ostatně nikdy nedělám. Já si chci anime vychutnat, kdybych totiž odhadl konec nebo ho věděl, tak bych přišel právě o ten požitek. Klidně se na nějaké věci podívám zas, ale poprvé si to chci užít bez spoileru.

Mitsuki po operaci zůstane hlas a je zachráněná, ale těžce nese, že jí v podstatě nic nezbylo. Po zvláštní promluvě Takuta, Meroko a záhadné postavy v mezisvětě se ale nakonec velmi pěkně uzavírá děj. Z Meroko se stane anděl, který navštíví Mitsuki. Poté ji zavede za Takutem, který byl oživen. A přišla dokonale dojemná scéna, kde Mitsuki svým ochraptělým hlasem volá na Takuta, který přišel o všechny svoje vzpomínky. Už se těším, až mrknu na nějaké další mnohadílné shoujo anime.

written by mJezdec

Čvc 26

V červenci je celkem dost horkých novinek, stejně jako počasí. Ale víte co. Občas byla i zima.

Mitsudomoe

Na tohle anime jsem se těšil a splnilo to očekávání. Abych byl upřímný spíš předčilo. Čekal jsem obyčejnou komedii ve stylu dětí z páté třídy. Tady ale hrají prim tři postavy najednou. Zvrhlá genki bojovnice, sadistka a vražedně vypadající knihomolka a všechny jsou sestry. Jejich otec vypadá jak vystřižený z reklamy na hamburgra. Což je možná odkaz na to, že ani jedna z holek není vyhublá. Konečně pořádné postavy, ne? A kde jinde je možno vidět kluky hrající fotbal s kalhotkama, no? Osobně mám nejradši Hitohu, protože stačí jedno její jemné „ne“, které je výstižnější než dvouhodinová přednáška.

Shiki

Už ani nevím, proč jsem na to začal koukat. Každopádně toho zatím nelituju. Hudba a animace je tu úžasná a vytváří dokonalou atmosféru místa. Navíc po tom balastu šťastných anime, které se na nás řítí., to už jen za tenhle fakt dostává body navíc.  Tohle je anime, z kterého sálá záhadnost a hlavně realita. Už nechci šťastné anime ze střední školy, kde se mají všichni dobře. Chci více Shiki. I když,  je to hororové a hodně věcí se tam zatím nevysvětlilo. Něco se ve vesnici děje a nikdo neví proč. Takový syndrom uzavřené vesnice uprostřed lesů. Pořád nemám vůbec tušení co se tam děje a nemám ani žádnou teorii,. Komu to vadí? Tohle anime mě bere a těším se na další díly.

Ookami-san to Shichinin no Nakama-tachi

Vlčice a sedm kamarádů je lehká rabu komedie s prvky parodie na pohádky. Já věděl, že se mi jednou vyplatí koukat na večerníčky a pohádky v televizi. Řadil bych to mezi takové ty průměrné anime, i když je tam plno zajímavostí. Třeba gifově vyhlížející reklamní části nebo otravně vlezlá vypravěčka Kuroko, kterou k smrti nesnáším. No, ale stejně jako u obdobně jmenného anime. Všichni se na to stejně koukáme kvůli vlčí Ookami.

Amagami SS

Trochu odkážu víš. Obě série začínají stejně, i když nemají ve výsledku nic společného. Stydlivý kluk dostane na začátku zcela jasné odmítnutí a teď se s tím poper jak umíš. Tenhle se vlivem kvalitní animace nevzdá. Teda u Ookami je to tím, protože je Ookami. Ale tak nějak se to popatlá a pak člověk zjistí, že nejspíš budeme mít anime s několika alternativními konci. Bylo by to zajímavé, kdybych to v tohle roce už neviděl poněkolikáté. Asi nový trend. Každopádně to má úžasný opening.

written by mJezdec

Čvn 10

Ze zvědavosti jsem se podíval na tuhle sérii. Viděl jsem jen hraný film podle stejnojmenné mangy, ale to nebyl důvod mé zvědavosti. Hodně jsem o City Hunterovi slyšel a bylo toho zbytečně moc pozitivního. Nejde upřít výbornou animaci na tehdejší, a řekl bych i dnešní, dobu. A hudba je jedna báseň. Krásný výběr, soundtrack z toho musí být povedený. V čem ale tohle anime těžce ztrácí body je děj. A to tak moc, že je to nuda nejtěžšího kalibru.

Prvních deset dílů je jakoby úvod a povedený úvod. Zjistí se, proč má na krku hlavní postava, Ryou,  trochu svéráznou holku. Tomu nejde nic upřít. Pěkný úvod, ale co pak nastane. To je šílená hromada dílů, které jsou totožné. Několik dílů vybočuje trochu z mezí, ale zase se nejde spojitost s masou nudy. Většinou to začne sehnáním kšeftu. Ryou totiž dělá čističe. Pohybujeme se teď ve slovníku podsvětí. Většinou si Ryoua najme pěkná kost a on ji chce sbalit, což se nelíbí ani klientce, ani té, co má Ryou na krku. To má za následek jeho vyhození z okna, praštění kladivem, který vytáhne kolegyně… no… odnikud. Ale po 20 dílech to ztrácí své kouzlo. Takže Ryou je nemrava a žádná ho nechce. Jedeme dál.

Ryou se svou paličatou partnerkou, která všem připadá jako jeho bratr, vydá pracovat. Většinou to má vtipný začátek, ale pak se to překulí na docela zajímavou akci. I když zlouni jsou až moc streotypní. Pokud jste viděli nějaký mahou shoujo typu Sailormoonek, tak tam mají úplně stejné nepřátele. Bohatí, zlí, ale někdy se promění v nepochopené klaďase. Což mi tam vůbec nesedí.

Takže jsme nějak zpacifikovali zlouna a vyřešili případ. Pravda je, že někdy bývá vyřešení celkem vtipné a zajímavé. Ta zajímavost a originalita však každým dílem klesá. Protože náplň dílů je pořád ta samá čokoláda. Jen se občas přidá jiné potravinářské barvivo. Chuť je ale neustále stejná.

Případ je vyřešen a Ryou se s klientkou loučí. Ta pochopí, že Ryou je naprostý frajer a zapomíná, že je prasák na třetí. A vše končí nějakým stylovým pohledem na Ryoua. No, zajímalo by mě, jestli těch pár dílů první série někdy dokoukám. Na to, jak to vypadalo dobře, z toho vylezlo něco tak fillerovýho (všechny díly jsou stejný a můžete je vypustit a nepřijde o nic), až to bolí. Radši se kouknu po několikáté na Golden Boye s intelektuálním Kintarem, který jednou zachrání anime průmysl nebo na GTO s Onizukou a jeho nelidskými obličeji a bombastickým přístupem k životu. City Hunter je totiž děsná nuda.

Přitom ale mám rád Ranmu 1/2. A nemyslím, že by to bylo až tak jiný. Oboje má slušivou animaci a pěknou hudbu. Ale Ranma 1/2 je lepší, i když tam je mnohem víc dílů o ničem.  Pořád mě napadá hromada dalších anime, které jsou zajímavější a koukatelnější než City Hunter. Tak, kam zmizely ty vychvalované klady, o kterých jsem slyšel a nemohly se slovy vyjádřit?

written by mJezdec

Čvn 09

Shoujo žánr ukazuje svoje růžky a tím pádem je anime Yume-iro Patissiere (Snově-zbarvení cukráři) čím dál zajímavější. Samo o sobě je tohle anime vzhledově dětské. Cukráři, co chtějí být nejlepší na světě počínaje a vílím světem konče. Prostředí jasně naznačuje, že půjde o nějakou sladkou sérii, kde budou maximálně tak ukázky typů různých dortíků a zákusků. A přitom je to jen část série. Mnohem víc mě zaujala právě část, která se točí hlavně kolem jedná kuchařské skupiny. Série se totiž odehrává na škole, kde se učí cukrařině a jsou zde rozděleni do skupin po 4 lidech. Tahle skupina se skládá z nové holky a třech kluků, kterým říkají princové.

A právě při popisu skupiny to už začíná být zajímavé. Máme zde potrhlou nešikovnou Ichigo, která se shodou okolností stane i vedoucím skupiny. Zejména díky tomu, že má fantazii. Pak tu máme prince. První je hnědovlasý pacifista, který by se klidně utopil, aby nikomu nevadil. Pak tu je zelenovlasý narcis s naprosto ujetými scénami. Nezapomenutelné jsou hlavně jeho koupací scény, kde se naplno projevuje jeho posedlost růžemi. A nakonec tady máme nejzajímavější postavu a tím je blonďatý tsundere sadista. každý tam během série měl svoje úzkostlivé díly (pro ty s posedlostí pro engliš to jsou angsty díly). Přičemž jedny ze zajímavých jsou právě o tom, jak se kluci dali dohromady.

Ale 35. díl byl teda extra angsty. Pokusím se trochu nastínit, co mě zaujalo. V předchozích dílech byly náznaky, koho má rád sadista. Asi největší byl v předchozím díle, kde mu spadne skicák s vlastnoručním obrázkem. Přijede totiž slavný Henri-sensei, o kterém neustále Ichigo mele. A to celkem blonďatého tsundere Kashina rozzuří. Tak mě napadá, že moc tsundere kluků v anime není. To má za následek hodně zajímavé momentky tohoto nového dílu.

Tohle anime patří právě mezi hrstku těch zajímavých a možná proto se na něj lidi moc nekoukají. Musím říct, že v záplavě moe věcí, které jsou jen o tom, kdo ukáže co nejmíň oblečení, působí tohle anime jako balzám. Není to sice nějaké top anime, přesto stojí zato ho vidět, i když je celkem dlouhé a nikdo neví, kdy to skončí. Je pravda, že díly o vílím světě jsou pohádkové. To nemůžu popřít. Avšak já mám rád anime, které se točí právě kolem postav, což tohle anime splňuje. Těším se na další díl a netěším na konec série, který se, podle mě, za pár dílů blíží. Snad to nějak natáhnou. Koho zajímá děj, jde o ty postavy a hlavně Kashina.

written by mJezdec

Čvn 08

Tohle anime mě hned od prvního dílu chytlo. Po dvou dílech jsem si musel dát pauzu, i když má jeden díl kolem pouhých čtyř minut. Břicho nestíhalo. Animace je sice taková nízkorozpočtová a dialogy… No, to jsou spíš výkřiky a hlášky, než dialogy. Přesto je tohle anime skvělé.

To, co dělá tohle anime, tak dobrým je právě hlavní postava, kuře s pětikruhovým knírem. Myslel jsem, že to skončí u absurdně dobrých hlášek, ale naštěstí ne. Zmíněné kuře s výstižným jménem Higepiyo (doslovně Knírovýpíp) vytváří neotřelé taktiky, jak se postavit těm bohatým a namyšleným. Ukazuje jim nejen hozením nakrájené cibule do očí, ale třeba i sázkami, které zdařile se svým nejlepší kamarádem, který si ho pořídil jako domácího mazlíčka, ukazují zač je toho loket. Přímo to dodává životní sílu do žil.

A když už se člověk směje, tak Higepiyo ukazuje, jaký je ve skutečnosti pravý samuraj/ninja/džentlmen. Kdo by nechtěl být jako on? Jeho bushido ve smyslu smažených nudlí je pravým životním motem snad každého.

Sice jsem jen v půlce, ale i tak bych řekl, že tohle anime patří mezi ty hodně zdařilé. Hlavně díky nezapomenutelné životní hlášce „Piroshi no pan wa ore no pan“ (Piroshiho chleba je můj chleba – sprostými znaky to je na prvním obrázku). Mimochodem ten jeho největší kamarád se jmenuje Hiroshi. Jen Higepiyo je tak coal, že každému mění první písmenko jména. Stručně řečeno: Tahle série je prostě chlebově nářezová.

written by mJezdec

Získejte registraci domén s tld .online, .space, .store, .tech zdarma!
Stačí si k jedné z těchto domén vybrat hosting Plus nebo Mega a registraci domény od nás dostanete za 0 Kč!
Objednat