U každého oznámení o převodu mangy/anime do hrané podoby jsem nehorázně skeptický. U oficiálního oznámení Gitsu jsem si tak říkal, že by s tím mohli už vážně přestat. Potom vyšly screeny z filmu a byl jsem částečně nalomený a po dnešním shlídnutí traileru jsem docela příjemně zvědavý. Herecké obsazení mi pořád připadá, ne úplně, vhodný, ale mohlo to vypadat mnohem hůř. To je zatím jediná věc, co jsem po ukázce nezměnil. Vizuální zpracování mi připadá dokonalé. Docela se tak těším příští rok, protože nejen Gits se přidal do skupiny filmů, co budou stát za hřích a vyražení do kina.
Jednou za čas dostanu takovou tu nepopsatelnou nechuť pustit si anime. Ani nevím proč, ale kouknu se, co vychází, a řeknu: „Meh, jdu dělat něco jinýho“. Za poslední dva týdny jsem touto náladou viděl jen pár dílů a šmitec. Inu, tak hurá na hranou tvorbu ne?
U Walking dead jsem zchroustal celou 6. sérii. Začalo to pomalu (nebyl jsem až tak překvapen) pak začali jakžtakž nahlodávat myšlenku dobra a zla (dobrý nápad) a pak to totálně wtf pokazí (zklamání jak blázen). Škoda, mám jinak tuhle záležitost moc moc rád. No, nedá se nic dělat, jdu na 4,5. sérii, aneb druhá část 4. sezóny, Battlestar Galacticy. Ne, prostě ne. Je to pořád horší a horší. Nechápu, proč pokazili tak zajímavé myšlenky rozvinuté v prvních svou sériích. Byl jsem z toho zničen a zatím neschopen dokoukat zbytek. Nezbývalo než se mrknout na film. Když se vezu na sci-fi vlně, vyhrálo to pokračování Dne nezávislosti. Hm, teď nevím. Vážně mám takový štěstí nebo co? Vůbec jsem nedával děj ani humor. Připadalo mi to jako vzít céčkový film, sponzorovaný kdovíkým, ovšem s přidáním áčkových efektů. Mé normalfagování bylo tím naprosto zdecimované.
Krátké putování po neznámých končinách mělo jednu dohru. Dávám si velkou pauzu od intenzivního sledování hrané tvorby a s velkou chutí si jdu užívat anime.
