[mJezdec]

Sangatsu no Lion ve mně vzbuzovalo velké očekávání. Jsem tak rád, že se Shaft pokusil navodit podobnou atmosféru jako je u Hachimitsu to Clover (stejná mangaka). Příběh tohoto díla mi hodně dalo k přemýšlení, což mám na anime rád, a zároveň mě to nahlodalo víc se zajímat se o josei žánr. No žánr, je to spíš zamýšleně cílové publikum. To ovšem může být kompletně jinak v praxi. Zajímavé je, že jako první mě v hlavě naskočil jako příklad My Little Pony: Friendship is Magic. Proto tomu říkám žánr. Hachikuro se soustředí zároveň na několik postav, co se navzájem znají. Osobně mě nejvíce bavilo sledovat vývoj u Yuuty, který se z naivity zkresleného světa kolem sebe přes zmatení z nejednoznačných podnětů postupně seznamuje s realitou.

Sangatsu je zdárný příklad toho, že by správný zažraný otaku neměl skoro nikdy hodnotit celé anime podle prvního dílu. Kromě animace a toho, že jsem vzpomínal na to, jak mi nejdou japonské šachy, bych nemohl říct nějakou věc, co by mě na tom chytla. Zlom u mě nastal až se 3. dílem, kde je kouzelně dovysvětleno jak se kdo poznal a proč se kdo s kým zná. Do té doby jsem pořád přemýšlel, co kromě atmosféry bych měl na tom rád. A teď se celkem těším, jak se budou vyvíjet postavy dál.

Ale stejně je ještě zvláštnější  pocit koukat na anime a uvědomit si, že 3 měsíce zpět jsem byl na stejném místě.

written by mJezdec