Už je to pět let, co se u jedno anime na jednom festu probudila má touha po jeho kompletním shlédnutí. A od té doby se to se mnou veze. Celé dny věnované všemu co začíná na „a“ přičemž jsem se možná tak mírně pohl k „c“. Ale nebudu tady mluvit o celých pěti letech, to by bylo na knihu. I když i to mě napadlo, ale kdo se má s tím psát a vymýšlet si pseudonym. V pátém roce jsem změnil pojetí koukání, což bylo na jednu stranu zajímavá zkušenost, avšak každá věc má i tu druhou temnou stránku.
V pátém otaku roce jsem se rozhodl, že budu sledovat hlavně vycházející novinky. S tím jsem vlastně začal už tak nějak nějak dřív, ale teď to mělo nejvyšší prioritu. Vynechával jsem věci, které mě žánrově vůbec nezaujaly ani z jednoho procenta a pokračováníčka něčeho, co ani nevím, že existuje. Ze začátku to byla sranda, ale pak jsem to nějak přepískl a těžce nestíhal. K tomu se zjevilo znechucení. Hodně jsem se místy divil tomu, na co to koukám a na co to lidi koukají. Ty největší propadáky s dírama jak ementál byly většinou nejlépe hodnoceny a čím více nesouvisejících scén, tím lepší. Tenhle trend se projevil u více anime, než bylo pro normální rozum snesitelné. To mělo za následek mé silné rozhořčení a celkově tenhle rok hodnotím více záporně než kladně, i když několik věcí bylo na luxusní úrovni. Přesto mi vycházím tak jedno dvě dobré anime na měsíc, což se mi zdá jako hodně špatný poměr.
Hlavní nevýhoda, těch věcí, co mě nebraly, byla absence děje nebo jeho silné nesrovnalosti. To mě vedlo až k neprostému znechucení a zoufalství z toho, že nemám tušení o co tam vlastně jde. Ukázkové je v tom Sora no Oto. Námětem velmi zajímavé, ale pak jen „Cože? COŽE?“. Jinými slovy, pro animaci na to koukat nebudu. A o ději odmítám přemýšlet, ten konec je totálně mimo. Dále byly mraky komedií. Komedie mám rád, moc rád, ale když je toho přespříliš, tak to člověka přestane bavit. Vtipy i náměty mnohdy byly originální, ale nějak si teď ani Arakawu neužívám. Avšak i ty dobré kousky moc potěšily. Třeba Baka to test bylo geniální. Vtipy na téma blbci potřebují blbou taktiku nebo jak mít nekonečné množství jídla z jedné čínské polívky mě dostávaly pod stůl. A objevil se celkem početný zástup doplňkových oad či ova, říkejte si tomu jak chcete, k mangám. Asi nejvíc vypíchnu xxxHoLiC Rou, které jsem si užil, i když nečtu mangu a beru to jako největší zajímavost celého roku. Z filmů nejde zapomenout na Bungaku shoujo. Naprosto úžasný a přitom to nejde vůbec popsat. To člověk musí vidět, do slov to nejde převést.
Jak jsem psal, temná strana mince je, že většina byla vážně ne moc zajímavá díky všemu tomu, co jsem řekl. Shrnutě: slabý až žádný děj a moc komedií. Nějak jsem potom neměl ani chuť koukat na anime a dokonce jsem i četl mangy. Takže jsem si podíval i na nějaký ten oldschool v neodolatelném rozlišení 4:3 a hrozně špatné kvalitě. A musím se přiznat, já tu špatnou kvalitu žeru. K čemu mi je super truper animace, když to je o ničem. Chybí tomu to „kouzlo anime“. Což jsem nejvíce poznal na dvou anime. K těm později Protože musím ještě říct, že jsem konečně po více jak třech letech viděl celý School Rumble. Nebylo to špatné, ale chybělo tam to „waaa“. Nenašel jsem v tom 8. dimenzi 2D světa, takže jo, bylo to takový no, ve výsledku trochu táhnoucí k průměrnosti, i když oceňuju propracovanost této rabu komedie. Ale když na to člověk čekal tak dlouho, tak těžce přeceňoval. Zpátky ke dvoum oldschoolům (no fuj, co jsem to zas napsal). O obou jsem už psal. Jedná se o Miyuki a H2. Obě dvě anime mi ukázaly, že tyhle starší kousky jsou přitažlivé ve svém chytlavém provedení. Miluju ty jemné vtipy a narážky a postupné odhalování děje a mnohoúhelníků. Vidím tam, jak se postupně vyvíjí postavy a jak se díly táhne nenápadný děj, který někam směřuje. Ke konci mám tak pocit, že nechci, aby to skončilo. A mám touhu si to někdy zase pustit. To mi tak nějak u současných anime chybí.
written by mJezdec
Zjistil jsem, že nějak moc ani nejezdím na cony a přemýšlel jsem proč. I když já celkově nějak moc nejezdím na takové akce, tak letos to je už celkem krize. Proč teda nejezdím na cony, které jsou pro otaky? Asi protože nejsou pro otaky. Jen abych to upřesnil, jako otaky beru lidi, kteří mají anime/mangu/otaku věci nezdravě rádi a mají to jako top top koníčka a ví, že to není vůbec dobrá věc, ale nepřestanou s tím. Prostě mají to jako drogu a jsou v rozpacích, jestli to mají vykřičet do okolí nebo raději mlčet a tvrdit, že doma koukají na telenovely, protože je to míň trapný. Jak ale tak čtu a koukám, tak to asi není až tak veliká skupina lidí. Ale zpátky k tématu. Jsou vůbec současné cony/festy/anime akce vhodné právě pro tyto nezdravé fanoušky (což je i původní význam tohoto slova)?
Když se tak člověk podívá, co na těch conech všechno máme. Promítání anime mi připadá, že už ani není nějakou prioritou. Je pravda, že bych se asi vážně rád podíval tak na jednu dvě věci. To ostatní buď znám nebo to jsou žánry typu sci-fi, které mě neberou. Moc složité, moc psychologické bez pointy. I když bych se třeba i na těch pár věcí rád podíval, přece jen se někam táhnout jen kvůli třeba filmu a pár dílům něčeho… To mi nepřipadá až tak chytré a navíc by to bylo solidně drahá věc. Což je asi hodně velké téma, protože otaku bez peněz je celkem standardní spojení. Ohledně dalších věcí. Hry jsou věčně narvané lidma, což nějak nechápu. Pařit můžu doma, na conu si to jen zkusím ne? Ale to asi otázka pro ty, kteří mají asi silnější závislost na kompu než já. A že já ji mám sakra silnou. Spíš to člověka zamrzí, že si chvilku nezapařil a nestál frontu od 8 ráno. A číst si někde mangu, inu proč ne, knihovničky jsou fajn. Ale nebudu tam vážně trávit celou dobu. Něco si lehce pročtu a doma se spíš pořádně začtu. Na to zase nemusím jet někam daleko.
Další velkou záležitostí jsou přednášky. Asi věc, která mě v poslední době nejvíc začala na conech chytat. Jenže když se podívám na rozpis přednášek, tak mě toho moc nezaujme. Hodně z nich jsou o Japonsku, což je na jednu stranu fajn, ale na druhou jsem otaku. Zajímám se o anime a Japonské reálie využívám jen ke sledování a čtení. Takže celý den poslouchat jen výklady taky nemusím. I když rád poslouchám o žití v Japonsku, co tam jí atd, tak bych nad tím nechtěl strávit celý den. Přednášky ohledně anime jsou fajn ale nějak moc jich až tak není. Přičemž mě vůbec nezajímají ty mainstreamové. A škoda je, že je hrozně málo přednášek o temné otaku kultuře, teda až na yaoi fanynky. Mají podezřele zajímavé témata přednášek. Na workshopy nechodím, protože se stydím a jsem správně nešikovný. A skupinové akce totálně nesnáším. Cosplay je nuda, když tam je většina jen ze tří anime. No a ještě k tomu nemám stejně foťák.
Takže přemýšlím, co mít jako hlavní náplň ježdění na cony. Jo, pokecat se tam dá, ale člověk aby tak hodinu lovil na návnadu jednoho člověka. Ale to moc času nezabere a navíc nedokážu v kuse mlít moc dlouho. Přednášek se moc nenajde a co se zbytkem načatého dne? Nakonec jen chodím sem a tam, od ničeho k ničemu. Má cenu tedy ject na nějaký con? Když si udělám neoblíbené sloupečky proč ano a proč ne, tak je nějak silná převaha na ne. Na nějaký con, ale nejspíš pojedu, jen budu muset najít více ano, abych tam byl na celou dobu konání.
written by mJezdec
Zdá se mi, že nějak moe vlna opadává. Promyšlené anime, které jsem chtěl děsivě vytrolit, skončilo. A zdá se, že se jako další řada !!! nezjeví. Ale když už nám zvrhlé moe-moe rockerky zmizely z očí, téměř, co nás čeká jako další vlna?
Přičemž „vlnu“ podle mě tvoří spíš série než filmy, ova a oad. Ještě bych rád dodal, že mám parádně zkreslenou představu o tom co běží. Nějak totiž nekoukám na věci, kde je jen ecchi. Podle mě ecchi-komedy-harem-romance je tu pořád s námi. Tahle vlna je věčná. A představa, že bych měl koukat na všechny věci z této sorty, mě celkem děsí. Taky nekoukám na anime, které se tváří, že jsou o ničem. Tedy hodně lidí v tom vidí vysoký smysl, který nedokáží vyjádřit. Jakpak by ne, vždyť to nemá žádný smysl. Toliko k mému myšlenkovému filtru.
A nyní matematicky a dobře subjektivně. Anime mínus na tohle nebudu koukat mínus k-on se rovná Xconi. Neboli čekají nás hrdinové, kteří mají v koníčku jakýsi „con“ prvek (komplex se mi zná málo coal termín). Nebo, alespoň já mám takový pocit. A nyní to vysvětlím na velkém prozrazení několika sérií. Pro lepší přehled vyberu jen některé a, teď bude několik lidí nadávat, čistě loli série vynechám.
Asi nejlépe to vystihuje Arakawa Under the Bridge. Teď běží druhá série. Řekl bych, že všichni jsou tam originální. Je tam kappa vedoucí, který brání kulturní historii jeho národa. Potom je tam Hoshi, který nejspíš pohořel jako zpěvák. To mu nevadí a plodí mraky písní, které se jednou třeba taky naučím zahrát na kytaru. Ať si to pořádně všichni užijí, že ho něco žere. Recruito zas od začátku žije teorií, že nesmí nikomu nic být dlužen. Kvůli tomu tak nějak zůstane bydlet pod mostem. Specifická výchova z něho udělala člověka, který se zuřivě drží tohoto motta. I když mi připadá, že v posledních dílech toho už nechal. Všechny postavy v sérii se chovají podivně. Za celou sérii se ale poodhaluje jen málo k „otázce proč nežijí obyčejným životem“. Postavy se místo toho přímo baží ve svých komplexech.
Mezi náhodné úlovky sem přihodím MM!. Ten název prostě říkal o to „Hej, na to musíš mrknout.“ V tomto anime je v podstatě hlavní hrdina těžký masochista a má z toho celkem komplexy. Takže se z toho snaží nějak vyvrtat. Série je spíš taková komedie. I když je tam několik „temných“ pasáží, které obecně mám rád. K té méně temné patří trap, který se v jedné scéně chová jako hodně povedená ojou-sama. K té temnější části bych ještě přidal holku, která má strach z kluků. Všichni se tak nějak snaží se svými „vlastnostmi“ vyrovnat. Ve skrze mě ta série příjemně překvapuje. Doufám, že to tak zůstane.
V Kami nomi zo Shiru Sekai je hrdina ten, který to umí říct pěkně od srdce. Jo, skutečnost je jen špatná hra. Dvakrát sláva 2D komplexu. Katsuragi paří dating hry, kde získává všechny waifu. Šťastný to pes. Ale pak se tam zjeví holka, která nemá dost sebedůvěry. Katsuragi tak začne aplikovat pravidla 2D hry do 3D světa.
Tak a tady přidám poslední. To by snad mělo stačit k potvrzení mé teorie, že nastoupí hrdinové s „con“ prvkem jako tažní hráči nové „Con vlny“. Yosuga no Sora vypadá jako celkem zajímavé anime. I když to vypadá, že to spadne do harému. Zatím jsem viděl celkem chytlavý první díl. Ten opening mi připomněl Clannad. Takže se ozval vnitřní hlas s výstižným „:3 to budou zas deprese“. V podstatě se dva sourozenci přistěhují do vesnice, kde bydleli jejich rodiče. Do kluka se cestou zakoukala každá. Což se moc nelíbí jeho sestře. Trochu mi připomněla Kanade z Shufflu. Na svého bratra nestále nadává a je k němu celkově nepříjemná. Ale ve skutečnosti je tam několik záblesků jejích myšlenek. Z těch se ukáže, že má celkem velký bratrský komplex. A teď se jdu mrknout na druhý díl. Konec prvního byl dost chytlavý. Jen ještě dodám, že je to bez cenzury, což hodnotím moc moc kladně.
written by mJezdec
Normální, běžný člověk chce do Japonska, aby viděl Geishu (protože neví kdo to je). Dále chce jíst sushi, protože nic jiného Japonci nejí (no, když si to myslí) a podívat se na rodiště slavných postav Naruta a Konichiwi (hm, škoda, že je to jen pozdrav). To je přesně to, co mě vůbec neláká.
Já chci Otaku-věci! Chci kapesníčkové krabičky s bišinkama, hug-polštáře s pyžamovými arty, plakáty větší než moje obrazovka, vidět plný regál ero-mang, zjistit, jak vypadá fronta figur-postav z jednoho anime,… Problém je, že to mají v Japonsku.
written by mJezdec
Léto je vážně nepromyšlené období a nevím, co je na něm tak úžasné. Za prvé je vedro. Takže se musím nějak chladit. Pochopitelně nemám klimošku a táhnout se do obchodního centra, kde ji mají, se mi taky každý den nechce. A ležet celý den ve vaně se mi nechce. Elektro přístroje nemají rády vlhko. Zjistil jsem to, když mi mobil, uprostřed koupání, odmítal odesílat to, co jsem to sluchátka mlel. Zbývá poslední možnost, zmrzka. No jo, jenže když mně je vedro pořád. Takže nakonec je mi ještě blbě, protože se samozřejmě zmrzliny přejím. Nakonec je mi horko a k tomu je mi špatně a potím se ještě víc.
V létě se mi ani nechce jíst, protože je vedro a stejně hlavně piju. Když už jím, tak většinou něco, co obsahuje vodu. Jenže, kdo má vydržet jíst nezdravé ovoce celý den? Jsem pak tak nacpaný cukrem, že bych snědl i hlínu se solí.
Aby to nestačilo, tak jsou pořád lidi někde v tahu. Všude v net světě je málo lidí. Všichni touží válet se někde dál než 2 kilometry od vlastní postele. A pokud jsou doma, tak mají stejně reakce jak já: Odpověď pod hodinu neznají.
Navíc si připadám neustále unavený. Kdyby nebyly výrobky, co ničí kdeco, ale udrží vás ve střehu, tak nevím. V létě jsem jejich velkým konzumentem. Šup tam energy nápoj a zajím to energetickou sušenkou s označením zakázané látky. Jinak bych usnul i ve stoje.
Samozřejmě vedro ničí i můj největší koníček. Sezení u kompu a nejlépe koukání na něco vážně podivného. Za chvíli mám propocenou židli naskrz a záda upozorňují, že koupání v soli není zdravé. Otevřené okno moc nepomáhá. Sice trochu sníží teplotu, ale pořád je vedro a tělo miluje ten líbivý pot. K tomu všemu komp z vedra hučí a peče víc než topení.
Venku nevydržím dlouho. Praží tam slunko do mé sněhově krásné kůže, která se jaksi od radioaktivního záření sama neopálila. Takže po pár vteřinách měním barvu a jsem rudý jak paprika. A opalovat se taky odmítám. Válet se jak na pekáči v troubě a užívat si, jak se smažím mi nepřipadá jako představa dobré zábavy.
Na bazén se mi nechce. Jsou tam hromady lidí. A co víc, v plavkách vypadám vážně blbě. To jde sice zamaskovat tím, že zalezu do bazénu, ale jsem pomalý a nemám výdrž. Do dnes se divím, že ještě žádný plavčík nekřičel, že támhleto se topí.
Venku se dá sice držet ve stínu, ale buď tam vleze někdo, kdo nesdílí mou vášeň pro diskusi o detailech anime nebo je stín jednou za hodinu cesty, protože se plahočím jak slimák v poušti.
Jedině snad večer je léto dobré. Je mírně chladno a oknem proudí příjemný vzduch. Bohužel mám milé sousedy a každý večer pořvávají a požitek z anime je v tahu. Jako kdyby jim na to nestačilo celé odpoledne. Nevím kolikrát mám říkat, že mě jejich bazén nezajímá a nezávidím jim ho. Stejně je bazén opruz. Pořád kolem něho běhat, čistit ho, užívat ho a nadávat na zákaz chlazení pití v něm.
written by mJezdec
|