|
Říj
25
|
Až když jsem shlídnul film Hibike! Euphonium, pro příznivce dlouhých názvů s přepisem, který je u nás nenáviděn, protože není chápáno, že fonetický přepis je dobrý akorát pro toho, kdo nepochopil celkem jednoduchý princip výslovnosti a rozdílů v přepisech, „Gekijouban Hibike! Euphonium: Kitauji Koukou Suisougaku Bu e Youkoso“, jsem začal přemýšlet o směrech žánru moe. Pochybuji nyní o svých čárkách ve větě, ale tímhle tempem bych se nedostal nikam, a proto se vrátím k hlavní myšlence.
Po tomto filmu, kde se skoro nic neděje (jedná se hlavně o shrnutí první série), jsem si řekl, zda není v moe nový zajímavý směr. Mimochodem prodloužená scéna pochodu na Sunfestu mě velmi potěšila. Proč si to myslím? Pojďme trochu do minulosti. Významná moe změna se dá datovat od vydání K-on. Sice mám k téhle série celkem dost výhrad, tak nemůžu popřít velký význam tohoto anime. Revolučnost spočívala v tom, že máme roztomilé dívky, co dělají roztomilé věci. Děj, kromě klasického „Senpai příští rok ukončí školu“ se jen velmi těžko hledá. Cíl tam nemáme žádný, zato pokoukáníčka máme požehnaně. Oproti předchozímu vývoji nám vypadla většina scén, které popíraly fyzikální zákony a záležitosti spadající do pubertálního ecchi. Od té chvíle můžeme pozorovat, že s podobnými věcmi (podle mého názoru mnohem lepšími) se roztrhl pytel. Sláva za ně, v myšlenkách sledujíce svůj hrnek z Gochuumon wa Usagi Desu ka?.
Další změnu uvedla v roce 2013, o tři roky později, série Girls und Panzer. Přidali jsme nyní těch dívek mnohem více, ačkoliv se to pořád točí kolem hlavní skupinky. Pořád jsme na škole, stéle chodíme do kroužků a stále jsme roztomilé.
Když vezmeme v potaz, že by mohly opět nastat změny za 3 roky, čili tento rok, co jsem potkali. Když si vezmeme, že moeshit bývá většinou tahounem (pomineme fantasy žánry, které jsou vždy populární), tak mezi protěžované věci se začínají objevovat větší vážnost. Podívej se se na Hibike Euphonium z minulého roku (druhou sérii jsem ještě totiž neviděl). Máme skupinu dívek, ale nejvíce se zabýváme 4 nich. Ačkoliv úplně nejvíc nás zajímají dvě (Kumiko a Reina). Přecejen se s tím líp pracuje a navíc jsou docela pěkný pseudo yuri pár :3 Obdobně konfliktní roli najdeme v Haifuri (Misaki, která nic neřeší a Munetani, která to bere až moc vážně). Zmíněná Kumiko nechce nic řešit a naopak vážná cílevědomá Reiko ji postupně nahlodává v tom, aby brala to, co dělá, smrtelně vážně. Opouštíme tak školní krouže, kde jen pro srandu hrajeme na nástroje a chceme mít cíl, něco v zemi vycházejícího slunce dokázat, někam to dotáhnout. Chceme jít do národní soutěže a bereme to vážně. Roztomilost jde postupně stranou a s ní blahodárné poukáníčko. Jdeme nyní řešit výsledky své práce a vztahy.
Z definice slova moe nemůžeme opustit středoškolské lavice ovšem, když přejdeme k definování moeshitu, tak si můžeme ledasco dovolit. Takže kašlem na věkovou omezenost a máme tu Shirobako a New Game. Neříkám, že nám mizí aktuální skupinkové moeshity popřípadě moeshit s menším obsazením. Zůstává tu s námi úžasné Anne Happy (míň jak 10/10 nemůžu hodnotit) s celou třídou či Pan de Peace s menším komparzem. Přesto, nezačínají nám holky postupně stárnou? Cílevědomě chtějí vytvářet anime či další vydání hry? Můžeme se těšit na více rádobymoe záležitostí ovšem v hávu o něco dospělejšího servisu?