[mJezdec]

Zničení sebe sama nedostatkem spánku mi dovolilo vzít tak akorát do ruky novou mangu, ač moc nečtu. Na velmi staré doporučení mi padla do ruky tématika horolezectví. Dokonce jsem měl i informaci, že tím budu žít. Inu, proč ne? Po dvou knihách můžu jen potvrdit tuhle teorii. Pokud někdo chce změnit svůj život, Kokou no Hito to zvládne. Nevěřil bych, jak inspirativní může být lezení po skalách nebo budovách. Dnes jsem se i mlsně zadíval na panelák, kolem kterého, za normálních okolností, jen nepřítomně procházím každý den.

Je zvláštní jak moc mě ta manga strhla, i když děj se zdá přímočarý? Vůbec. Hlavní postava mluví o výstupu na hory s takovým zvrhlým uspokojením, že bych nejraději hned vyrazil do Francie a pořádně tam rozpumpoval svaly. No, realisticky to moc nehrozí, protože žádné bicepsy s vystouplými žílami nemám. Na druhou stranu mám chuť pořád něco dělat.  Jen si trošku říkám, jestli si nemám dávkovat ten příběh pomaleji.  Například, bych mohl si mohl rozplánovat 17 knih na několik let, abych je nečetl brzy celé znovu. Dostávám z toho neuvěřitelně silný dávky motivace a energie. Škoda, že neexistuje způsob, jak to uchovat a pouštět, jen v případě prokrastinačních chvílí.

written by mJezdec